České klima není k terasovým prknům nijak zvlášť milosrdné. Střídání vlhkých jarních měsíců, horkých suchých vln v létě a mrazivých zim s častým přecházením přes nulu dává dřevu pořádně zabrat. Prkno, které vydrží na jižní Moravě, se může v podhůří Šumavy nebo v Krkonoších chovat úplně jinak. Rozhodující není jen druh dřeva, ale i to, jak je prkno vysušené, jakým směrem ho na terase položíte a jakou má kolem sebe cirkulaci vzduchu. Pokud se dřevo nemůže hýbat, začne praskat nebo se kroutit – a to se projeví už po první zimě.

Pro české podmínky se nejčastěji volí modřín, thermoborowice nebo exotičtější tvrdá dřeva jako bangkirai či ipé. Modřín je dostupný a poměrně odolný, ale bez povrchové úpravy šedne a na vlhkých místech může chytat plíseň. Thermo dřevo prošlo tepelnou úpravou, takže méně přijímá vlhkost a lépe drží tvar, zato je křehčí a hůř se řeže. Exotická dřeva mají přirozenou olejnatost a vysokou hustotu, vydrží déle, ale jsou dražší a jejich povrch je kluzčí za mokra. Ať zvolíte cokoli, klíčové je nechat mezi prkny dostatečnou dilatační spáru – tedy mezeru, která dřevu umožní roztahovat se a smršťovat podle počasí. Právě kvůli tomu je důležité proč dělat mezery mezi prkny pochopit dřív, než začnete pokládat první prkno, protože dodatečné předělávání terasy je otrava.

Údržba se odvíjí od toho, jak moc je terasa vystavená dešti a sněhu. Jižní a západní strana domu dostává víc vody i slunce, takže olejování nebo lazurování tam bude potřeba častěji, klidně dvakrát ročně. Naopak krytá terasa pod převisem si vystačí s jedním nátěrem za dva roky. Před zimou je dobré zbavit spáry listí a nečistot, aby voda mohla odtékat a nezůstávala u prken. Sníh nechte raději roztát sám, škrábání ostrými nástroji dřevo jen poškodí. Pokud se na povrchu objeví šedé skvrny nebo náznaky plísně, stačí je odstranit jemným kartáčem a prostředkem na dřevo, ne agresivní chemií, která by narušila impregnaci.

Dobře položená a udržovaná terasa z modřínu nebo thermodřeva vám v českých podmínkách vydrží patnáct i dvacet let. Není to o značce nebo ceně, ale o dodržení pár zásad – správná dilatace, čisté spáry, pravidelný nátěr a žádné zbytečné zásahy, které dřevu berou přirozenou ochranu. Kdo to pochopí hned na začátku, ušetří si spoustu práce i peněz za opravy.