Terasa z WPC na lodžii vypadá jako bezúdržbové řešení, dokud nepřijde první vydatný déšť. Voda, která zůstane pod deskami, nemá kam odtéct a začne pracovat proti vám. Dřevoplast sám o sobě vlhkost snáší dobře, problém je ale v tom, co je pod ním. Pokud desky leží přímo na betonu nebo na staré dlažbě bez spádu, vytvoří se mezi podkladem a deskami trvalá vlhkostní kapsa. Ta během několika měsíců napadne spáry, podkladovou vrstvu i samotné nosné podložky.

Základem funkční skladby je drenážní vrstva, která vodu odvede dřív, než stačí vsáknout. V praxi to znamená kombinaci spádovaného podkladu, drenážní rohože nebo profilovaných desek a dostatečné vzduchové mezery mezi podložkami. Desky WPC se nesmí pokládat natěsno na sebe ani na obvodové zdi, protože potřebují dilatovat a zároveň potřebují, aby mezi nimi proudil vzduch. Právě proudění vzduchu vysušuje spodní stranu desek a brání vzniku plísní a zápachu. Kdo tuto vrstvu vynechá, většinou to řeší až ve chvíli, kdy se pod deskami objeví mokré mapy a začne se loupat nátěr na zdi.

Poměrně častou chybou je předpoklad, že stačí položit desky na filcovou podložku a voda někam zmizí. Filc se nasákne, zůstane vlhký a stane se živnou půdou pro řasy. Mnohem spolehlivější je použít profilované drenážní desky, které vodu odvádějí k okraji a zároveň drží desky WPC v konstantní výšce. Pokud si nejste jistí, jak přesně má skladba vypadat, inspirujte se u htprofi.cz, kde najdete praktické rady k pokládce na balkoně a lodžii. Drenáž se vyplatí i tam, kde je podlaha zdánlivě v suchu, protože stačí jeden šikmý déšť a voda si cestu najde.

Na závěr platí, že drenážní vrstva není zbytečný luxus, ale podmínka, aby terasa z WPC vydržela víc než jednu sezónu. Před pokládkou zkontrolujte spád, vyčistěte odtoky a nechte mezi podložkami mezeru alespoň dva centimetry. Pokud se voda po dešti drží na povrchu nebo pod deskami, je něco špatně a je lepší skladbu předělat hned, než řešit zničenou podlahu a plíseň na zdi.